Nevstoupíš dvakrát do stejný řeky. Ani třikrát. I když se to tak může zdát.
Jsem v Americe, potřetí a potřetí na stejném místě. A mohla by se zdát, že už nemám co čerpat a co se tady naučit. Z jedné zkušenosti, kterou jenom třikrát opakuju. Ale pravdou je, že ona to není stejná zkušenost. Vlastně je dost zajímavý pozorovat jak jsou úplně odlišný a porovnávat je.
Zvláštní, kdysi jsem se je porovnávat bála, teď mi to ale připadá jako hezkej parametr růstu. Nejvíc totiž porovnávám sama sebe v čase.
Učím se totiž ve stejných situacích reagovat jinak než jsem to třeba dělala doteď, vymezovat se, koukat jak se v určitých situacích chovám a cítím, jak se cítím kolem některých lidí a učím se zase po dlouhé době být odkázaná sama na sebe. Učím se taky nezvládat všechno jen sama, i když bych mohla. Být otevřená, bez předsudků, zkoušet nový věci nebo si říct o pomoc, když ji potřebuju.
A vím, že bych se mohla tyhle věci naučit i doma. Ale v určitém nekomfortu nové situace, jsem schopná svoje limity posouvat jinak. A mnohem víc si jich všímat.
Vím, že jsem teprve na začátku a že to je zatím zvykání a všechno je tak trochu nové a vzrušující. Vlastně je to ale nejmíň nové a vzrušující z těch všech zkušeností a myslela jsem si, že když vím do čeho jdu, bude to jednodušší. A není ani z daleka. Objevují se různý překážky a věci, který nejdou podle plánu a musím je řešit nebo se jim přizpůsobovat. A vím, že jich přijde víc. Ale ten pocit po tom, co člověk vyřeší nějaký fuck up je k nezaplacení. To že přichází jeden za druhým už tak k nezaplacení není, ale všechno si to ještě musí sednout.
Nebudu lhát, bála jsem se jet. Bála jsem se jet sama bez mojí psychický podpory co jsem tu jiný roky měla, protože problémy se zdají být poloviční, když je s někým sdílíte. Bála jsem se toho, že si nenajdu lidi kolem sebe, přesto že už tady dost lidí znám. Bojím se taky toho, že tu mám nějakou nálepku, s kterou nejsem sžitá a kterou bych chtěla změnit, ale nevím jestli se mi to podaří. Stále se bojím, že tak trochu nezapadnu a že zůstanu odkázaná sama na sebe, i když nechci, protože letos tu oporu vedle sebe nemám.
Bojím se spousty věcí, ale jestli má být strach jediná věc, která mě zastaví, tak mu to nedovolím. A i když jsem se bála a stále se bojím, chci tomu čelit.
Mohlo by se zdát, že už jsem ostřílenej cestovatel a nic mě nerozhodí, ale dost to záleží na dané situaci. A i když je to všechno vzrušující v tom dobrém slova smyslu, neznamená to, že tam není strach. Jen se jím nechci nechat zastrašit, protože vím, že na druhé straně strachu jsou věci, který si ani neumím představit.
Takže nevstoupíš dvakrát do stejný řeky, protože i když by ta řeka mohla být stejná, ty i okolnosti nikdy nebudete stejný. A v tom je to krásný.
Reality check: beachwear sezóna 2023 - zatím ani stopa po plavkách // Reality check: beachwear season 2023 - no swimwear in a sight
K.
//
You don't step into the same river twice. Not even three times. Although it may seem that way.
I am in America, the third time and the third time in the same place. And it might seem that I have nothing more to draw on and learn, from one experience that I only repeat three times. But the truth is that it is not the same experience. It's interesting to observe how completely different it is and compare it.
Strangely, I used to be afraid to compare it, but now it seems like a nice growth parameter. I mostly compare myself in time.
I'm learning to react in the same situations differently than I did before, to define myself, to see how I behave and feel in certain situations, how I feel around certain people, and I'm learning to be dependent on myself again after a long time. I'm also learning not to handle everything by myself, even if I could. To be open, without prejudices, to try new things, or to ask for help when I need it.
And I know I could learn these things at home. But in a certain discomfort of the new situation, I am able to push my limits differently. And notice them much more.
I know I'm just at the beginning and it's still getting used to things and everything is kind of new and exciting. It's actually the least new and exciting of all the experiences I had here and I thought it would be easier if I knew what I was getting myself into. And it's probably just the beggining. There are various obstacles and things that don't go according to plan and I have to deal with them or adapt to them. And I know there will be more to come. But the feeling after you solve a fuck up is priceless. The fact that it comes one after the other is not so priceless, but it all still has to settle.
I won't lie, I was scared to go. I was afraid to go alone without my mental support that I have had in my friends the years before, because the problems seem to be halved when you share them with somebody. I was afraid I wouldn't find people around me, even though I have already knew a lot of people here. I'm also afraid that I have a label that I'm not happy with and I'd like to change it, but I don't know if I'll be able to. I'm still afraid that I won't fit in a bit and that I'll be left on my own, even if I don't want to because I don't have that support next to me this year.
I am scared of many things, but if the fear should be the only thing that stops me, I won't let it. And even though I was afraid and still am, I want to face it.
It might seem that I am already a seasoned traveler and nothing can throw me off, but it really depends on the given situation. And while it's all exciting in a good way, that doesn't mean there's no fear. I just don't want to be intimidated by it because I know that on the other side of fear are things I can't even imagine.
So you don't step into the same river twice, because even though the river might be the same, you and the circumstances will never be the same. And that's what makes it beautiful.
