Následuju intuici // Following my intuition

Nedávno jsem dostala otázku jak bych maximálně ve třech slovech popsala svůj momentální život. A mojí odpovědí by bylo - následuju svoji intuici. Poslouchám prostě sama sebe.

Vždycky jsem se tak nějak podvědomě řídila svýma pocitama, né že bych nepoužívala hlavu, ale pocit je ten rozhodující faktor na konci mýho rozhodnutí. Je pro mě velmi důležitý být na svůj vnitřní hlas napojená, protože ten ví stejně nejlíp co chci. A někdy je zatraceně těžký ho slyšet, když Vám všichi radí co a jak máte dělat. 

A to že následuju intuici neznamená, že všechno je a bude růžový a nic se nepokazí nebo že se třeba nepopálím. Nebo že nemám strach. Ale dělám to ze svýho vlastního rozhodnutí. S vědomím, že i když to nedopadne podle mých představ, zkusila jsem to a udělala to podle sebe. A dostala lekci, kterou jsem asi potřebovala. 

Protože mým největším strachem je, že budu jednou litovat něčeho co jsem neudělala nebo neřekla, když jsem měla možnost. A vždycky se s rozhodnutím pro něco, vzdáváme něčeho jiného. Ale právě proto je důležitý vedět proč to rozhodnutí dělám. A pokud je to proto, že bych měla, proto že mám na to věk, protože to tak dělají všichni - ne děkuju. Musím to dělat pro sebe, protože nikdo jinej to za mě nežije.

Jakmile jsem se rozhodla si udělat věci po svým, i když to byla a je komplikovaná situace, moc se mi ulevilo. Už jen proto, že jsem jsi z milionu možností vybrala jednu, za kterou půjdu. Plány a cíle totiž nejsou od toho, že se musí plnit, ale že ti dají směr a sílu k tomu za nima jít. Že tě motivují, ale mohou se cestou změnit. Nic přece není vytesaný do kamene.

A moje plány jsou možná trochu mlhavý, ale dostali mě sem. Na základě toho, že jsem neposlouchala to co bych měla dělat. A měla jsem a mám strach a dost věcí je nejistých, ale vím, že si nedokážu představit být na jiným místě. Cítim, že tady a teď jsem správně. A to co se děje a jak se to děje má svůj vlastní důvod.

Intuice pro mě teda není cesta růžovou zahradou bez trní, ale rozhodně je to cesta mojí vlastní zahradou, i když občas musím přelézt nějaký ten plot. A hlavně nelitovat. 

Protože nakonec litujeme jenom věcí co jsme neudělali (podle sebe!).

K.

//

I was recently asked how I would describe my current life in three words. And my answer would be - I  am following my intuition. I just listen to myself.

I've always kind of subconsciously followed my feelings, as if I didn't use my head, but the feeling is the decisive factor at the end of my decision. It is very important for me to be connected to my inner voice because it knows best what I want anyway. And sometimes it's damn hard to hear it when everyone is telling me what to do and how to do it.

The fact that I follow intuition does not mean that everything is and will be amazing and nothing will go wrong or that I will not burn myself. Or that I'm not afraid. But I do it by my own choice. Knowing that even if it didn't turn out the way I imagined, I tried and made it my own. And got the lesson I needed.

Because my biggest fear is that one day I will regret something I didn't do or say when I had the chance. And always with a decision for something, we give up something else. But that's why it's important to know why I'm making that decision. And if it's because I should, because I'm old enough to do it because everyone does it - no thanks. I have to do it for myself because no one else is living it for me.

As soon as I decided to do things my way, even though it was and is a complicated situation, I was very relieved. Just because I chose one out of a million options that I will go for. Plans and goals are not meant to be fulfilled, but to give you the direction and strength to pursue them. They motivate you, but they can change along the way. After all, nothing is set in stone.

And my plans may be a little nebulous, but they got me here. Based on the fact that I didn't listen to what I should have done. And I was and still am afraid and a lot of things are uncertain, but I know that I can't imagine being in another place. I feel that I am right here and now. And what happens and how it happens has its own reason.

Intuition for me is not a path through a rose garden without thorns, but it is definitely a path through my own garden, even if sometimes I have to climb a fence. And above all, don't regret it.

Because in the end we only regret the things we didn't do (according to ourselves!).