Potřebuju si dát detox. Hledám totiž odpovědi, který mám sama v sobě. Jenom je teď přes všechen ten hluk z okolí neslyším. A ačkoliv mám ráda čas sama se sebou, poslední dobou mi ani to není příjemný. Vlastně mi dělá problém najít něco, co je. A celej tenhle stav se mi nelibí. Protože to jak se sebou teď mluvím, nejsem já.
Vím, že tam někde, pod tím vším co teď řeším, stále jsem. Že jsem se neztratila. A že to zvládnu a překonám (byly totiž doby, kdy jsem ani tomu nevěřila). Jen nemám teď energii za sebe bojovat. Důvodů je víc a já je sama tuším, jen se tím musím probrat a zase se postavit.
Ale vím, že se ty věci nestanou samy a že sama na to nestačím. Už ani nechci. Říct si o pomoc je pro mě velký téma, protože mám pocit, že musím být pořád silná a všechno zvládnout sama.
Ale být silná a říct si o pomoc se přece nevylučuje.
Proto jsem se rozhodla si dát detox od sociálních sítí. Nemyslím si, že vztah k nim mám nastavený nějak nezdravě, ale cítím jak mně to v momentálním stavu spíš ubližuje než inspiruje. O tom, že tam trávím zbytečně moc času a prokrastinuju se ani bavit nemusíme. Všichni jsou tam teď v mých očích lepší, kvalifikovanější, mají spořádanější život a já se cítím zrovna tak jak se cítím. Můj rozum chápe, že to tak není, ale zároveň to nedokáže racionálně zpracovat tak, aby mě to neovlivňovalo. Takže bude lepší tento digitální hluk na chvíli ztlumit.
Zároveň se v takových situacích přirozeně sociálně izoluju. Respektive mi sociální kontakt bere hrozně moc energie (a nevrací). A já se ji teď snažím chránit, protože ji moc není. Myslím, že se tomu říká v dnešní době úzkost. Myslím, že to není poprvé co jí mám, jen se to už dlouho nestalo a protože se o tom teď víc mluví, dokážu to pojmenovat. Cítím tlak na hrudi, od okolí i od sebe. A nevidím východisko.
Vím, že si o tom potřebuju s někým popovídat a slyšet, že to bude dobrý. Že i když jsem si vybrala klikatou a náročnou cestu, tak to zvládnu. Myslím, že se jen potřebuju opřít o někoho, kdo mě bude držet, když já nemůžu. A já teď nemůžu. Kdo mi ukáže, že to co chci, je možný.
V tuhle chvíli mám víc hlasů z okolí, co mi moji vizi a nadšení podkopávají. A začala jsem jim dávat větší váhu než bych měla a dostaly se mi do hlavy.
Možná je čas na hledání odpovědí nejen v sobě, ale i u lidí, kteří dělají věci, co chci dělat jednou já. Což jsou věci, který se teď snažím aplikovat v praxi. Zároveň na to chci mít ve své hlavě klid a neporovnávat se s cestou a životem někoho jiného.
A tak se teda snažím utišit hluk negativních názorů okolí a poslouchat ty, kteří mě inspirují. A sebe. Abych se mohla zase cítit jako já.
K.
//
I need to detox. I am looking for the answers that I have within myself. I just can't hear it now over all the noise around me. And although I like time alone, lately it's not pleasant either. I'm actually having trouble finding anything that is. And I don't like this whole situation. Because the way I talk to myself right now is not me.
I know that I'm still there somewhere, underneath everything I'm dealing with now. That I wasn't lost. And I can handle it and overcome it (there were times when I didn't even believe that). I just don't have the energy to fight for myself right now. There are more reasons and I know them myself, I just have to think it through and stand up again.
But I know that these things will not happen by themselves and that I am not strong enough to do it alone. I don't even want to anymore. Asking for help is a big topic for me because I always have to be strong and handle everything on my own.
But you can be both, strong, and ask for help
That's why I decided to detox from social media. I don't think that my relationship with them is set up in an unhealthy way, but I feel that it hurts me more than it inspires me in the current state. Not even talk about the fact that I spend too much time there and procrastinate. Everyone there is now in my eyes better, more qualified, and has a more organized life than me and I just feel the way I feel. My mind understands that this is not the truth, but at the same time, it cannot rationally process it in such a way that it does not affect me. So better turn off that digital noise for a while.
At the same time, I naturally isolate myself socially in such situations. Respectively, social contact takes an awful lot of energy from me (and doesn't give it back). And I'm trying to protect it right now because I don’t have much of it. I think it's called anxiety. I don't think it's the first time I've had it, but it hasn't happened in a long time and since it's more talked about now, I can name it. I feel pressure on my chest, from my surroundings, and from myself. And I don't see a way out.
I know I need to talk to someone about it and hear that it will be good. Even if I choose a winding and difficult path, I can do it. I think I just need to lean on someone to hold me when I can't. And I can't now. Who will show me that what I want is possible?
At this moment, I have more voices around me that undermine my vision and enthusiasm. And I started giving them more weight than I should and they got into my head.
It may be time to look for answers not only in myself but also in people who do things that I want to do one day. These are things that I am now trying to apply in practice. At the same time, I want to be calm in my head and not compare myself to someone else's journey and life.
And so I try to silence the noise of negative opinions around me and listen to those who inspire me. And listen to me. So that I can feel like me again.
K.
