Domov není místo // Home is not a place
Miluju cestování. Ale nechci být jen turistou. To co mě baví a co si nejvíc užívám, je být součástí místa samotnýho, být na chvilku cizinkou v cizím městě, až už tak cizí není.
Proto mi nestačí odškrtnout si týdenní dovolenou jednou, dvakrát za rok a jet domů. Nestačí mi vidět cizí kulturu, chci ji poznávat a žít.
Momentálně nejsem ani na jednom místě doma. A proto jsem se rozhodla z toho realitu udělat, pomalými krůčky, který ještě nemají úplně jasné obrysy, ale jdu krok za krokem.
Jak se říká, cestování tě posune a nic ti doma neuteče. Ale vrátíš se domů a už sem nepasuješ. Nebo tak já to cítím. Podle občanky jsem doma, ale srdce to cítí jinak. Chvíli jsem si myslela, že je to součástí toho návratu, že je to jeho přirozená součást. Až když se mi to stalo potřetí za sebou, jsem si uvědomila, že se možná vracím na místo, kde už se necítím dobře sama sebou. Do kterého jsem možná nikdy úplně nepatřila. A tam kam jsem patřila už se vrátit nemůžu, protože to už taky neexistuje. Je čas se posunout.
Doufám, že se ještě trochu chytáte.
Takže jsem na rozcestí. Jako už jsem párkrát v životě byla. Srdce mě táhne a hodlám ho následovat. Jen to není jednoduchý, levný a lusknutím prstu. Řím taky nepostavili za den a překopat svůj život od základů chce taky nějaký čas. A koule.
Není to skok, je to plánovaný opouštění. Ale víte co se říká o opouštění. Někdy i když víte, že je to pro vás dobrý, tak to bolí. Změna bolí, opouštět starý, možná lehký, ale nefunkční vzorce, bolí. A zvykat si na nový věci, vzorce, lidi nebo nedej bože nevědět, kam přesně jdu a co mě čeká, taky bolí.
Ale ono to jako nemá být jednoduchý. Život není jednoduchej. A možná je lepší si vybrat za co chci bojovat, než bojovat za sebe někde, kde mi není dobře.
Domov je bezpečný místo a v tuhle chvíli je to pro mě to, kdo jsem a kam mě to vede.
K.
//
I love traveling. But I don't want to be just a tourist. What I like and enjoy the most is being part of the place itself, being a foreigner in a foreign city for a while, so it's not that foreign anymore.
That's why it's not enough for me to check off the week of vacation once or twice a year and go home. It is not enough for me to see a foreign culture, I want to live in it.
At the moment, I'm not home anywhere. That's why I decided to make it a reality, with small steps that don't have clear outlines yet, but I keep going.
As they say, travel changes you and nothing escapes you at home. But you come home and you don't fit in anymore. At least that’s what I feel. According to my ID, I'm at home, but my heart feels different. For a while, I thought it was a natural part of the return. It wasn't until the third time in a row that it happened to me, that I detected that I might be returning to a place where I no longer fit in. Which I may never have fully belonged to. And I can't go back to where I belonged, because it's not exist anymore. It is time to move on.
I hope you are still catching up.
So I'm at a crossroads. As I have been multiple times in my life. My heart is pulling and I intend to follow it. It's just not that simple, cheap, or fast. They didn't build Rome in a day either, and digging your life from the ground up also takes some time. And balls!
It's not a jump, it's a slow abandonment. But you know what they say about letting go. Sometimes even though you know it's good for you, it hurts. Change hurts, leaving old, perhaps easy, but dysfunctional patterns, hurts. And new things, patterns, people or, God forbid, not knowing exactly where I'm going and what awaits me, also hurt.
But it's not supposed to be easy. Life is not easy. And maybe it's better to choose what I want to fight for than to fight for myself somewhere I don't feel good.
Home is a safe place and right now it's who I am and where it is leading me.
K.
