Propojení // Connection

Znáte ten pocit, když někoho vidíte po dlouhé době a je to jak kdyby ten čas mezi tím vůbec nebyl? Že navážete tam kde jste skončili, i když to třeba bylo před rokem? 

Asi se shodneme, že se to nestává tak často a rozhodně né jen tak s někým. A někdy se to stává hned, instantně s někým poznáte, že to bude váš člověk. Ale i když může být propojení instantní, je potřeba o něj pečovat. Je to esence kvalitního vztahu, ale taky ho, podobně jako láska, nezachrání. A někdy to naopak chvíli trvá, než se tam ta vazba a hloubka vytvoří.

Já jako introvert jsem s tím dlouho měla problém. Vytvořit si propojení. Protože nejsem ukecaná na první dobrou a často si musím trochu oťukat terén, abych věděla, jestli je bezpečnej. Dlouho jsem taky měla problém se zranitelností a neuměla jsem se otevřít. Mluvit o věcech, problémech, emocích, jít do konfliktu. Což jsou právě ty věci, který to propojení blokují.

Propojení nevznikne bez toho, aby člověk nebyl zranitelný. Je to odměna za odvahu. Protože to chce spoustu odvahy a síly. 

Taky je důležité naslouchat a pokládat otázky. Podle mě vztah, kde jeden mluví a druhý nemá šanci se dostat ke slovu, nemůže být dlouhodobě spokojený, teda aspoň pro mě ne. Jasně, že to nemůže být pořád vyrovnané a hlavně to není závod a každý máme trochu jiné potřeby a jazyky lásky. Ale bez bezpečného prostoru pro sebevyjádření a prostoru mluvit, o všem co máte na srdci, je propojení taky velmi těžké vytvořit. 

Respekt v jakémkoliv vztahu vytváří rovnocennost. A bez něj určitě nevytvoříme kvalitní vztah. Vyjadřuje se i tím, že se s druhou osobou dokáže pohádat. Respektujeme ten vztah na tolik, že dokážeme říct co se nám nelíbí. A hlavně respektujeme sebe a nenecháme někoho překračovat naše hranice. A konflikty naopak vytváří kvalitnější vztahy. Překonaný konflikt je cennější než nevyřčený problém, protože posouvá náš vztah. 

Trávit čas spolu. A rozhodně nemyslím s telefonem v ruce nebo mezi třiceti dalšími lidmi na párty. Jasně, že to je součástí, ale kvalitní čas jenom spolu, vytváří právě to bezpečí. Jde o tu pozornost, kterou člověk dostává. A podle mě není na světě člověka, který by za takovou pozornost nebyl rád. Všimli jste si někdy, že pro děti budete oblíbená teta nebo strejda právě proto, že si s němi chvíli pohrajete a věnujete jim pozornost? Myslím, že takhle uvnitř fungujeme úplně všichni. Jen jsem to v dospělém světě a sociálních sítí zapomněli. 

A pro mě osobně je důležité jít do hloubky. Small talk nikdy nebyl úplně moje parketa, i když to prolomuje ledy. Ale vztah postavený jen na tématech o počasí, dalších lidech, práci nebo politice mi prostě nestačí.

A taky si myslím, že k tomu, abychom mohli mít s někým propojení, musíme být sami sebou (a budu to opakovat pořád dokola). A nebát se. Otevřít se, ukázat i svoje temnější stránky (protože všichni je máme), jít do konfliktu a říct, že se mi něco nelíbí. Protože všichni v hloubi duše chceme to stejné, aby nás někdo viděl, jací jsme a měl nás přesně takové rád, se vším co k tomu patří.

A nemluvím zdaleka jen o partnerských vztazích. Pro mě osobně je důležitý mít v životě kvalitní vztahy. A je dokonce dokázáno, že lidé s kvalitními a blízkými vztahy jsou v životě šťastnější a žijí déle.

A jak to poznám? Udržování, pečování o vztah a čas s daným člověkem mě nabíjí, né vyčerpává. A já k tomu často říkám, že když je mi s někým líp než sama se sebou, tak vím, že je to můj člověk. 

K.

//

You know that feeling when you see someone after a long time and it's like there's no time in between? That you pick up where you left off, even if it was a year ago?

I think we can agree that it doesn't happen that often and certainly not with just anyone. And sometimes it happens right away, you know instantly with someone that they're your person. But even though the connection may be instant, it needs to be nurtured. It's the essence of a good relationship, but it also, like love, won't save it. And sometimes, on the other hand, it takes a while to build that connection and depth.

I, as an introvert, had a problem with that for a long time. Making the connection. Because I'm not a talkative person at first, and I often have to feel out the terrain a bit to know if it's safe. I've also had a problem with vulnerability for a long time and not being able to open up. Talking about things, problems, emotions, going into conflict. Which are the very things that block that connection.

The connection will not come about without the person being vulnerable. It is the reward for courage. Because it takes a lot of courage and strength.

It's also important to listen and ask questions. In my opinion, a relationship where one talks and the other doesn't get a chance to speak can't be satisfying in the long run, at least not for me. Sure it can't be balanced all the time and most importantly it's not a race and we all have different needs and love languages. But without a safe space for self-expression and a space to talk about whatever is on your mind, connection is also very hard to create.

Respect in any relationship creates equivalence. And without it, we certainly can't create a quality relationship. It's also expressed by being able to argue with the other person. We respect the relationship enough to say what we don't like. And most importantly, we respect ourselves and we don't let someone cross our boundaries. And conflict creates better relationships. Overcoming a conflict is more valuable than an unspoken problem because it moves the relationship forward.

Spending time together. And I definitely don't mean with a phone in your hand or among 30 other people at a party. Sure, that's part of it, but quality time just together creates that security. It's about the attention you get. And I don't think there's a person in the world who doesn't love that kind of attention. Have you ever noticed that you'll be a favorite aunt or uncle to kids just because you get to play with them for a while and give them attention? I think that's how we all work on the inside. We've just forgotten it in the adult world and social media.

And for me personally, it's important to go deep. Small talk has never quite been my thing, although it does break the ice. But a relationship built only on topics about the weather, other people, work or politics just isn't enough for me.

I also think that in order to have a connection with someone, we have to be ourselves (and I'll say this over and over again). And to not be afraid. To open up, to show our darker sides (because we all have them), to go into conflict and say I don't like something. Because deep down, we all want the same thing, to be seen for who we are and to be liked exactly as we are, with all that goes with that.

And I'm not just talking about love relationships. For me personally, having quality relationships in my life is important. And it is even proven that people with quality and close relationships are happier in life and live longer.

And how do I know? Nurturing a relationship and time with the person recharges me, not exhausts me. And I often say - when I'm better with someone than I am with myself, I know they're my person.

K.