Změna chce odvahu // Change needs courage

Změna se děje, když je nespokojenost větší než ochota jí čelit. 

Chtít po životě, aby se neměnil je vlastně hrozně absurdní, protože jsme nepochopili jeho smysl. Nezůstaneme navždy v první třídě, nebude nám vždycky 25 a vrásky se taky nejspíš objeví. A díky bohu za to. Protože zůstat někde déle než bychom měli nebo i přesto, že nám to není příjemné, nejsou cestou ke spokojenosti. Změna možná někdy bolí, ale je jen přestupní stanicí k tomu, aby nám bylo líp. 

Myslím, že máme v životě dvě možnosti, buď změnu uděláme dobrovolně nebo nás nějaká špatná zkušenost donutí k tomu ji udělat. Podle nespokojenosti totiž poznáme, že něco není tak jak bysme si to v hloubi duše přáli. A neříkám, že život je peříčko a že by měl být pořád jednoduchý, to by byla asi taky trochu nuda, ale rozhodně si myslím, že si ho občas děláme těžší než by musel být. Protože máme tolik vzorců, podle kterých celý život fungujeme, že i sami sebe dokážeme rozházet. 

Změna chce hodně odvahy a síly. Říkám to jako někdo kdo má změny poměrně rád, ale ani pro mě není jednoduchá. A i vybraná změna je těžká. Ale pokud za tím dokážete najít ten vnitřní vyšší smysl, tu sílu a odvahu v sobě vždycky najdete. Kdyby tam nebyly, tak ten nápad ani nepřijde. Všechno co si dokážeme představit se může stát. 

Život chce odvahu a změna je život. Je to proces, který se neustále mění a vyvíjí. Není to destinace, do které dojdeme a už budeme spokojení. Možná, že přijmutí toho, že změna a život nás budou buď provázet nebo dusit, je cesta ke štěstí. Život není statický. A čím dřív to pochopíme, tím víc si ten dynamický stav můžeme začít užívat. To je cesta ke spokojenosti, žít i přesto, že věci nejdou podle plánu a mění se. O tom to je.

Pohodlně se usaďte a vnímejte. 

• Je Vám dobře kde jste? Proč? 
• Je Vám dobře s lidmi, se kterými trávíte čas? Proč?
• Máte rádi věci co děláte každý den?
• Chcete to dělat dalších 5 let? Proč?
• Pokud ne, tak co dělat chcete? 
• A směřujete k tomu?
• Co Vás brzdí?
• Co můžete začít dělat proto, aby jste k tomu směřovali?

Proč je velmi důležitá otázka. Odpověď na ni máme v sobě a když se zaposloucháme, je tam hned. Obvykle je tam dřív než všechny naučená přesvědčení, který nás sabotují, kritizují a nacházejí problémy a výmluvy. 

To se vracíme k tomu, jak je důležitý poslouchat sebe, vnímat co chci já a né někdo jiný, poslouchat co říká tělo a emoce a hlídat si svoji energii. Je to všechno tak propojený, že je jednodušší to říct než udělat, já vím. Ale stačí se rozhodnout a začít malým krůčkem, protože často i malá změna má velký dopad. Jen musíte počítat s tím, že malá změna může vyvolat větší a větší změny a často než to bude příjemný, přichází i nepříjemný věci. 

Všechno co s tou změnou nesouhlasí nebo nesouzní, začne nesouhlasit, vztekat se a bortit. I určité části nás. Je to ale cesta k něčemu novému a lepšímu. Je to proces, který nikdy nekončí, ale v tom je právě ta zábava. 

Život je ztrácení a nacházení sama sebe, svojí cesty, přizpůsobování se změně a učení se novým lekcím. Můžeme se vztekat, obviňovat a nesouhlasit s tím jak se věci dějí a stát na místě, nebo si budeme hrát a nebrat to všechno moc vážně, protože víme, že je to proces, který se děje pro nás. A dopadne dobře, když mu půjdeme naproti a nepůjdeme sami proti sobě. 

K.

//

Change happens when the dissatisfaction is greater than the willingness to face it. 

To ask life not to change is absurd because we have misunderstood its meaning. We will only stay in first class for a while, we won't always be 25, and wrinkles will probably appear. And thank God for that. Because staying somewhere longer than we should, or even though we're uncomfortable, is not the path to contentment. Change may hurt sometimes, but it's just a way to get better. 

I think we have two choices in life, either we make the change voluntarily or some bad experience forces us to make it. Because we can tell by our dissatisfaction that something is not the way we would like it in our hearts. And I'm not saying that life is a feather and that it should be easy all the time, that would probably be a bit boring too, but I definitely think that sometimes we make it harder than it needs to be. 

Change takes a lot of courage and strength. I say this as someone who quite likes change, but even for me, it is not easy. And even chosen change is hard. But if you can find that inner higher purpose behind it, you will always find that strength and courage within yourself. If they weren't there, the idea wouldn't even come up. Anything we can imagine can happen. 

Life takes courage and change is life. It is a process that is constantly changing and evolving. It's not a destination we reach and we're happy. Perhaps accepting that change and life will either lead us or suffocate us, is the path to happiness. Life is not static. And the sooner we understand that, the more we can begin to enjoy this dynamic state. This is the path to contentment, to live even when things don't go according to plan and change. That's what it's all about.

Sit back and answer these for yourself:

• Are you comfortable where you are? Why? 
• Are you comfortable with the people you spend time with? Why?
• Do you like the things you do every day?
• Do you want to do it for the next 5 years? Why?
• If not, what do you want to do? 
• And are you working towards it?
• What's holding you back?
• What can you start doing to move towards that?

Why is a very important word. The answer is within us, and if we listen, it's right there. 

It's usually there before all the learned beliefs that sabotage us, criticize us, and find problems and excuses. 

This goes back to the importance of listening to ourselves, noticing what we want and not someone else, listening to what our body and emotions are saying, and watching our energy. It's all so interconnected that it's easier said than done, I know. But you just have to make the decision and start small, because often a small change has a big impact. You just have to allow that a small change can trigger bigger and bigger changes and often before it's pleasant, unpleasant things come first. 

Anything that doesn't agree or resonate with the change will start to disagree, rage, and crumble. And even parts of ourselves. But it's a journey to something new and better. It's a process that never ends, but that's the fun of it. 

Life is losing and finding ourselves, our way, adapting to change, and learning new lessons. We can rage, blame, and disagree with the way things are going and stay in one place, or we can play along and not take it all too seriously because we know it's a process that is happening for us. And it will turn out well if we let it flow and don't go against ourselves.

K.

//