Uzemnit se // Ground myself
Protože už se znám, vím, že dokážu být často hlavou v oblacích, že přeskakuju z věci na věc a že mi občas trvá než něco dokončím a někdy mi trvá než se rozhoupu, ale realizace je poměrně rychlá. Někdy bojuju víc se svojí hlavou (většinou) než s danou situací.
Mám ráda změnu a nejsem moc stereotypní typ, respektive, svoji rutinu čas od času měním, i když se třeba jedná o malé věci. Dřív jsem se za to neměla ráda a často poslouchala, že to není normální (ale co je?) a dneska to beru jako součást sebe, jen si to vždycky musím uvědomit a dovolit si to. Prostě to tak mám.
Když tenhle čas nutkání něco změnit přijde, potřebuju se uzemnit. Abych věděla jestli jen potřebuju přestat létat v oblacích nebo jestli neutíkám od něčeho většího. Musím se zaposlouchat do sebe a spojit s tělem, to mi totiž vždycky spolehlivě napoví. To je občas v dnešní době náročné a chce to vědomý čas a energii ho poslouchat. Nikdo nás to totiž neučil, přitom nám tělo říká víc než hlava.
Stalo se Vám někdy, že se Vám ze situace, myšlenky nebo člověka udělalo fyzicky špatně? Takhle mluví tělo.
Uzemňuju se pohybem, ať už sportem, crossfitem, jógou nebo třeba tanečkem před zrcadlem. Uzemňuju se chozením bosa a sledováním přírody. Občas pár minut sledování mraků nebo západu slunce dokáže divy. Uzemňuju se nic neděláním v tichu. Taky psaním, meditací, péčí o sebe, hlubokými rozhovory, zpíváním nebo čtením. Vlastně vším co mě navrací zpátky k sobě. Kdy se napojuju sama na sebe a jen tak jsem.
Co uzemňuje Vás? Co Vás navrací zpátky k sobě? Posloucháte svoje tělo?
(a jak to tak po sobě po pár dnech čtu, tak je to přesně to co teď potřebuju slyšet).
K.
//
Because I know myself, I know that I can often have my head in the clouds, I jump from one thing to another, and that sometimes it takes me a while to finish something and sometimes it takes me a while to get going, but the execution is relatively quick. Sometimes I struggle more with my head (mostly) than the situation at hand.
I like change and I'm not a very stereotypical type, or rather, I change my routine from time to time, even if it's small things. I used to dislike myself for it and often heard that it wasn't normal (but what is?) and now I accept it as part of me, I just always have to acknowledge it and allow myself to do it. It's just the way I am.
When this time of urge to change comes, I need to ground myself. To know if I just need to stop flying in the clouds or if I'm running from something bigger. I need to listen to myself and connect with my body, because that's always a reliable clue. This is sometimes challenging these days and it takes conscious time and energy to listen to it. Nobody taught us that, but the body tells us more than the head.
Have you ever had a situation, thought or person make you physically ill? That's the body talking.
 |
| pinterest |
