Jsem silnější než jsem si myslela // I am stronger than I thought
Jsem silnější, než jsem si myslela. Protože nakonec si vybírám lásku i k lidem, kteří mi ublížili.
Trvalo mi dlouho než jsem si uvědomila, že to jak se ke mně lidi chovají není o mně, ale o nich. Po každým rozchodu, konfliktu nebo nevysvětleným nedorozumění jsem měla pocit, že je se mnou něco špatně. Že jsem já něco udělala špatně nebo že jsem měla říct nebo udělat něco jinak. V tom jak se mnou lidi jednají jsem viděla svoji hodnotu. Brala jsem si to moc osobně.
Asi i proto, že tam zbylo spousta otázek, na který jsem hledala odpovědi. I když jsem se na důvody ptala a chtěla vysvětlení nebo omluvu. Pravdou ale je, že nepotřebuju ani jedno z toho, abych to zpracovala a posunula se dál. Neříkám, že je to lehký, ale není to nutný. Ale chce to podívat se na ty situace z jiného úhlu.
Protože proč bych chtěla být s někým, kdo mi nevysvětlí proč odešel? Proč chci v životě někoho, kdo se neumí omluvit? Proč bych měla chtít zpátky někoho, koho musím prosit, aby byl v mým životě?
Založím si víc.
Jsem silnější, než jsem si myslela, že bych v téhle situaci mohla být.
Nejsem silná, abych lidem ubližovala, to nikdy nebylo mým záměrem a je to to poslední, co chci dělat (dělala jsem to v minulosti a nejsem na to hrdá, je to slabost a né síla). Chci svou sílu využít k tomu, abych lidem ukázala jejich vlastní sílu a poukázala na krásu jejich nedokonalostí a odlišností.
Chci poukázat na to, že být silná není slabost. A myslím, že součástí toho být silným je i to, že si přiznám, že jsou chvíle kdy nejsem. Že jsou momenty co nezvládám. Ale nenechám se zastavit, protože vím, že bude líp. Nevím kdy, ale vím, že bude. Zastavím, zpracuju a pokračuju. Každým tímhle momentem se učím něco nového. Třeba tím, že když mám slabší chvilku, tak je jednodušší ji prožít než se jí bránit.
Taky si myslím, že je dobrý vědět kdy si tu slabost můžu dovolit. Kdy a před kým. Že není slabost si říct o pomoc. Že nemusím být na věci sama. Že někdy stačí ty věci s někým sdílet a je hned líp. A že být upřímný je ta největší síla. Jak k ostatním, tak k sobě.
Někdy je síla to jediný co nám zbývá. A někdy to nejsilnější co můžeme udělat, je být upřímní, cítit se, tak jak se zrovna cítíme, říct si o pomoc a nabrat sílu na to, aby jsme mohli pokračovat.
K.
//
I'm stronger than I thought. Because in the end, I choose to love even the people who hurt me.
It took me a long time to realize that how people treat me is not about me, it's about them. After every breakup, conflict, or unexplained misunderstanding, I felt like there was something wrong with me. That I had done something wrong or that I should have said or done something differently. I saw my value in the way people treated me. I took it too personally.
I guess because there were a lot of questions left that I was looking for answers to. Even when I questioned the reasons and wanted an explanation or an apology. But the truth is, I didn't need either of those to process it and move on. I'm not saying it's easy, but it's not necessary. But it does take looking at the situations from a different angle.
Because why would I want to be with someone who won't explain why they left? Why do I want someone in my life who can't apologize? Why would I want someone back that I have to beg to be in my life?
I deserve more.
I'm stronger than I thought I could be in this situation.
I'm not strong to hurt people, that was never my intention and it's the last thing I want to do (I've done it in the past and I'm not proud of it, it's weakness not strength). I want to use my strength to show people their own strength and point out the beauty of their imperfections and differences.
I want to point out that being strong is not weakness. And I think part of being strong is admitting that there are times when I'm not. That there are moments that I can't handle. But I don't let that stop me because I know it gets better. I don't know when, but I know it will. I stop, I process, and I keep going. I'm learning something new every moment. Like the fact that when I have a weak moment, it's easier to live through it than to fight it.
I also think it's good to know when I can allow myself that vulnerability. When and in front of whom. That it's not a weakness to ask for help. That I don't have to do things alone. That sometimes you just have to share things with someone and you feel better. And that being honest is the greatest strength. Both with others and with yourself.
Sometimes strength is all we have left. And sometimes the strongest thing we can do is to be honest, to feel the way we feel right now, to ask for help, and to gather the strength to keep going.
K.
//
