Kdo rozhoduje? // Who is a decision maker?

Všimli jste si někdy, jak malé množství lidí necháme rozhodovat (metaforicky) o našem životě, když přemýšlíme o tom, co by si pomysleli o tom, kdyby jsme udělali ________ (vlož si co je pro tebe zrovna aktuální)?

pinterest

Protože i když na to můžou mít nějaký názor, rozhodně bychom jim neměli nechat rozhodovací schopnost. 

Koukněme se na to takhle:

1. Je mi ten člověk tak blízko, že by mě měl zajímat jeho názor na můj život? Protože jestli ne, tak proč bych měl mít jeho názor nějakou váhu?

2. Budu toho člověka mít vedle sebe i za 5 let? A jak to můžu vědět? 

3. Je ten člověk alespoň tam, kde bych já chtěl/a být? Protože jestli nám radí, že nemáme začít podnikat někdo, kdo v životě neopustil jistý zaměstnání nebo nám ohledně našeho vztahu radí někdo, koho vztah bychom nechtěli, možná je to taky k zamyšlení.

4. Jak se ohledně té situace cítíme my? Co si o tom myslíme my? Proč to chceme? 

5. Proč se bojíme udělat první krok? Co nás drží zpátky? Jsou ty obavy a strachy naše?

Já jen, že lidi kolem nás se mění, v dospělosti možná míň než v jiných životních fázích, rozhodně už nefluktují tolik, ale můžou, když se budeme měnit my. Což může být taky jeden ze strachů. Bojím se, že když se změním, nebudu mít kolem sebe ty samé lidi. Ale co když kolem sebe budu mít lepší lidi?

Zároveň, i když nás lidé znají nějakou dobu, znají pouze část nás a nebo naši starou verzi. Zkušenostmi se měníme a rosteme. 

Na střední jsme si taky mysleli, že těch cca 40 lidí co máme kolem sebe, musíme ohromit, aby jsme za něco stáli. Kolik z nich máte v životě teď? 

Jasně, že dneska se sociálníma sítěma je to dneska víc globální, ale to se vracíme zpátky k otázkám. Lidi náš život můžou pozorovat skrz obrazovky, kde my jim ukazujete co chceme (nebo možná co si myslíme, že chtějí vidět), ale ten život žijeme my. Takže za něj rozhodujeme my. A jestli se rozhodneme, že kvůli tomu, co si kdo kde na druhý straně světa pomyslí (a ta myšlenka bude trvat třeba 5 sekund), tak je to naše rozhodnutí. Na základě nepodstatných 5 sekund někoho naprosto nerelevantního v našem životě, se můžeme nechat zastavit v života měnícím rozhodnutí. 

Ono totiž nejde o to jak ten život navenek vypadá, ale jak se v něm cítíme. To samé platí o našem vzhledu a těle. A názor nikoho jiného by to neměl ovlivnit. A pokud ovlivňuje, je na čase s tím něco dělat.

K.

//

Have you ever noticed how small a number of people we let decide (metaphorically) our lives when we think about what they would think about if we did ________ (insert whatever is relevant to you right now)?

pinterest

Because while they may have an opinion on it, we certainly shouldn't leave the decision-making power to them. 

Let's look at it this way:

1. Is this person so close to me that I should care about their opinion of my life? Because if not, why should I give his opinion any weight?

2. Will I still have that person next to me in 5 years? And how do I know? 

3. Is that person at least where I want to be? Because if we're being advised not to start a business by someone who hasn't left a certain job in their life, or we're being advised about our relationship by someone whose relationship we wouldn't want, maybe that's something to think about too.

4. How do we feel about the situation? How do we feel about it? Why do we want it? 

5. Why are we afraid to take the first step? What is holding us back? Are the fears and anxieties ours?

It's just that people around us change, maybe less in adulthood than in other life stages, they certainly don't fluctuate as much, but they can if we change. Which may be one of the fears. I'm afraid that if I change, I won't have the same people around me. But what if I have better people around me?

At the same time, even if people have known us for a while, they only know part of us or the old version of us. We change and grow through experience. 

In high school, we also thought that the 40 or so people we had around us had to be impressed for us to be worth anything. How many of them do you have in your life now? 

Sure, it's more global nowadays with social media, but that goes back to the questions. People can watch our lives through screens where we show them what we want (or maybe what we think they want to see), but we live that life. So we make the decisions for it. And if we decide that because of what someone, somewhere on the other side of the world thinks (and that thought lasts maybe 5 seconds), that's our decision. Based on the irrelevant 5 seconds of someone completely irrelevant in our lives, we can let that stop us from making a life-changing decision. 

K.