Od všeho trochu // A little bit of everything
Jsem od všeho trochu. Ani málo, ani hodně. Akorát pro sebe a lidi co mě mají takovou rádi.
Najít svoji hodnotu a přijmout se taková jaká jsem. Nesoudit se. Se vším protichůdným a na první pohled do sebe nezapadajícím. Ale ono to není černobílý žejo. Došla jsem do situací, kde jsem musela přehodnotit, jestli to jaká jsem nebo jsem byla, mi ještě slouží nebo jestli v nové situaci nebude lepší se zachovat jinak. Postavit se za sebe, i když jsem na to nebyla zvyklá.
Myslela jsem si, že to že jsem hodná se mi nějakým způsobem vrátí. Že to že se přizpůsobím každý situaci, ostatní ocení. Že když se budu měnit jak to chtějí ostatní, život bude jednodušší.
Škatulkovala jsem sama sebe do holky, která nedělá problémy, nechává si všechno líbit, všechny staví na první místo a čeká, že někdo uvidí jaká je pod tím vším, co se ona bojí ukázat.
Umím být vážná, vtipná, chytrá, hloupá, tichá, hlučná, veselá, smutná, odpočívat nebo se kousnout a jet na maximum, trpělivá, ale i urputná, vzteklá i klidná. Nic z toho se nevylučuje, záleží na situaci. Čím míň se tomu bráním, tím míň mě to definuje. Můžu být všechno. Loupu ze sebe starý nálepky a přidávám nový. A moc mě to baví.
Jsem od všeho trochu. Špatně se to charakterizuje, ale je toho ve mně víc než jsem si kdy myslela, že může být. Říká se, že to co obdivujeme nebo závidíme ostatním, je to co v hloubi duše sami chceme nebo máme v sobě, jen si to musíme dovolit ukázat světu. A já už se nebojím.
Každej mě zná trochu jinak a každýmu ukazuju jinou část sebe. Ale už se nebojím být trapná, hlasitá, emocionální, moc sdílná, tichá, když nemám co říct, upovídaná, když mám toho na jazyku víc nebo neohrabaná, protože taková často jsem :D. Nestylyzuju se do ničeho co nejsem. Každá situace vyžaduje jinou mě, ale to neznamená, že musím být někým jiným. Dokud nebudu měnit hodnoty na základě toho s kým mluvím a o čem, zůstanu sama sebou.
A v průběhu času se měním, ale moje hodnoty zůstávají dost stabilní. A dokud mám naplněný svoje potřeby a hodnoty, jsem to stále já. I když jsem v každý situaci trochu jiná. Ani bych neměla být ve všech situacích a ke všem stejná. Né každý si zaslouží vidět a zažít všechno co ve mně je. Někdo si zaslouží jenom to, co on dává mě.
Co vůbec znamená, že jsme dost, málo nebo hodně? Dost čeho? Hodně na co? Kdo to určuje? Celej tenhle koncept je vlastně hrozně subjektivní a záleží s čím se srovnáváme. Jsme tak akorát, nemusíme si nic zasloužit, jen se zbavit přesvědčení, že je s nám něco špatně. Jsme přesně tak akorát.
K.
//
I'm a little bit of everything. Not a little, not a lot. Just the right amount for myself and the people who like me that way.
To find my worth and accept myself for who I am. Not to judge myself. With everything that's contradictory and doesn't seem to fit together. But it's not black and white, is it? I've come to situations where I've had to reevaluate whether the way I am or was still serves me or if I'd be better off in a new situation. To stand up for myself, even if I wasn't used to it.
I thought being good would come back to me somehow. That by adapting to each situation, others would appreciate it. That if I changed the way other people wanted me to, life would be easier.
I had categorized myself into the girl who doesn't make trouble, lets everyone like her, puts everyone first, and expects someone to see what she's like underneath everything she's afraid to show.
I can be serious, funny, smart, silly, quiet, loud, happy, sad, relax or bite and go all out, patient but also opinionated, angry and calm. None of these are mutually exclusive, depending on the situation. The less I resist it, the less it defines me. I can be anything. I peel off the old labels and add new ones. And I'm having a lot of fun doing it.
I'm a little bit of everything. It's a poor way to describe it, but there's more to me than I ever thought there could be. It's been said that what we admire or envy in others is what we want or have deep down inside ourselves, we just have to allow ourselves to show it to the world. And I'm not afraid anymore.
