Obyčejný, ale můj // Ordinary but mine

Můj život je teď nejobyčejnější, co za poslední dobu byl. A já si ho užívám. A vím, že jsem si k tomu musela dojít, protože dřív jsem to tak neměla. 

Sociální sítě někdy ukazují, že dokud neprocestuješ celej svět, nemáš dům, svatbu, děti nebo práci snů, je tvůj život vlastně na hovno. Nebo jsi minimálně pozadu. Ale jako by se tohle všechno dalo stihnout najednou nebo jako kdyby tohle všechno všichni chtěli. 

Nemusíme mít všechno a i tak můžeme být šťastní. 

Život se skládá právě z těch malých každodenních věcí, který se opakují a rozhodně nevypadají na první pohled úžasně. Jasně, někdo ten super život určitě má, ale třeba v něm není tak šťastný jak se prezentuje. Nejde ani tak o to jak to navenek vypadá, ale jak se v tom cítíme. Do čehož nikdo jinej okolo nevidí. 

Není to rozhodně růžový a navenek chvályhodný.

• Jsem zpátky ve svým dětským pokojíčku, kde jsem ještě před rokem za žádnou cenu nechtěla zůstávat. Ale taky jsem se nechtěla vracet zpátky do ČR.
• Pracuju z domu, což jsem chtěla, ale je to občas na hlavu, protože mi chybí lidi.
• Trávím čas s rodinou, kterou jsem neviděla přes půl roku.
• Někdy jedu přes půl republiky, abych na pár hodin viděla svoje blízký lidi, který mi dobijí energii a který z větší části jsou fakt všude po republice nebo ve světě.
• A aby toho nebylo málo, zase jsem si na sebe vymyslela něco nového. 

Neřekla bych, že si budu užívat, že jsem zpátky na místě, ze kterého jsem vždycky utíkala, ale změnila jsem na dost věcí názor a místo toho, abych na to koukala jako na trest, beru to jako příležitost. 

pinterest

Jsem vděčná za podmínky jaký mám, i když to není nic co jsem tak plánovala. Nemám pocit, že jsem pozadu, protože tam kde jsem, jsem dobrovolně. 

Vím, že kdybych si všechny ty zkušenosti doteď nepřeskákala, spokojená bych tady nebyla. Život totiž není jednodušší ani na druhý straně světa. Ale naučila jsem se tam, že štěstí je rozhodnutí, protože i přes všechny možný fuck-upy, najdeš vždycky něco dobrýho. A tohle rozhodnutí jsem si přivezla s sebou.  

Můj život už není oceán, zahraničí ani výlety a já z něj konečně nechci utíkat. A k téhle verzi sebe jsem si musela dojít. Tenhle život vlastně není vůbec obyčejnej, protože je můj. A těším se co přinese další kapitola.

K.

//

My life is the most ordinary it's been in a long time. And I'm enjoying it. And I know I had to come to that because I didn't have it before. 

Social media sometimes show that unless you've travelled the world, have a house, a wedding, kids or a dream job, your life is actually shit. Or at least you're behind. But it's like all of this can be done at once, or like everyone wants to do all of this. 

We don't have to have everything to be happy. 

Life is made up of little everyday things that are repetitive and certainly don't look amazing at first glance. Sure, someone has a great life, but maybe they're not as happy in it as they present themselves. It's not so much what it looks like on the outside, but how it makes us feel. Which no one else around can see. 

It's definitely not rosy and outwardly commendable.

• I'm back at my parents’ house, where I have not wanted to stay a year ago. But I didn't want to go back to Czechia at all.
• I work from home, which I wanted to do, but it's a headache sometimes because I miss people around me.
• I spend time with my family, who I haven't seen in over six months.
• Sometimes I drive halfway across the country to see my close friends for a few hours, which recharges my energy, and for the most part, they are really all over the country or the world.
• And there comes something new again. 

I wouldn't say I'm going to enjoy being back in the place I always ran away from, but I've changed my mind about a lot of things and instead of looking at it as a punishment, I'm looking at it as an opportunity. 

pinterest

I'm grateful for the conditions I have, even though it's not anything I planned on. I don't feel like I'm behind because I'm where I am by choice. 

If I hadn't jumped through all the hoops I've had so far, I wouldn't be happy here. Because life isn't any easier on the other side of the world. But I learned there that happiness is a choice, because despite all the fuck-ups, you can always find something good. And I brought this with me.  

My life is no longer the ocean, foreign countries or trips, and I finally don't want to run away from it. And I had to come to this version of myself. This life is actually not ordinary at all, because it's mine. And I look forward to what the next chapter will bring.